Předlohou pro stavbu druhého modelu je poslední dodaný vůz typu T3 SUCS ev.č. 184 dodaný do Olomouce v roce 1987. Vůz byl zprovozněn v roce 1988

Pražská T3 SUCS v novém nátěru , který téměř odpovídá dřívějšímu lakování olomouckých tramvají

 foto:Rasty corporation 2010

T3 je jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, a byl vyvinut především kvůli velké hmotnosti svého předchůdce - typu Tatra T2 - který nebyl pro menší provozovatele s nekvalitním kolejovým svrškem ideální. Díky nadčasovému designu a kvalitní konstrukci se tento nový vůz stal synonymem slova tramvaj. T3 je totiž rekordman v počtu vyrobených kusů jednoho modelu tramvaje (přes 14 000 vyrobených vozů). I v současnosti je (zřejmě) nejrozšířenějším vozem na světě. Na svoji dobu patřila k nejmodernějším vozidlům, byly použity nové materiály (např. plasty a sklolamináty ).

Oproti T2 prodělal změny jak interiér (byly použity koženkové sedačky - laminátové se začaly používat až později), tak i elektrická výzbroj (nová odporová typu TR37). Podvozky ale zůstaly beze změny. Od 90. let můžeme vysledovat různé úspěšné i neúspěšné pokusy o modernizaci či rekonstrukci těchto tramvají T3. 

Kvůli opatření k úsporám energií se vláda ČSSR rozhodla, že v budoucnu budou do ČSSR nakupovány tramvaje s úspornou tyristorovou výzbrojí. ČKD sice měl připraveného nástupce za tramvaj T3 (tramvaj T5A5), ale ta měla ještě starou, nevyhovující klasickou el. výzbroj. Další tramvaj T5B6t sice vlastnila úspornou výzbroj, ale svou šířkou nevyhovovala limitům ČSN. Než se podařilo všechny problémy vyřešit, tak uplynula životnost tramvajím T2, takže se ČSSR rozhodla nařídit urychlený vývoj tramvaje KT8D5. Do doby její sériové výroby se měly prozatimně vyrábět tramvaje odvozené od dodávek tramvají T3 do SSSR. Tyto tramvaje byly označeny jako T3 SUCS .

Koncem 90. let si již všechny české dopravní podniky uvědomovaly, že stárnoucí vozy jsou stále více poruchové a oproti modernějším tramvajím jsou neporovnatelně neúsporné. První dvě olomoucké tramvaje, které byly modernizovány (ev.č. 152 a 161), byly osazeny výzbrojí TV 14; jsou tedy označovány jako T3M4. Vzhledem k různým okolnostem, byly další tramvaje osazovány už výzbrojí Progress od firmy Cagelec,a.s. koncipovánou na bázi IGBT tranzistorů s mikroprocesorovou regulací a rekuperační brzdou.  Byl také modernizován interiér a skříň vozidla.